Významné vodní plochy
Znalosti o zakládání rybníků se na naše území šířili pravděpodobně zásluhou Římanů, kteří již v prvním století našeho letopočtu budovali umělé vodní nádrže jako součást vodovodů a využívali je také k chovu ryb. Zkušenosti s odvodňováním močálů a budováním rybníků si přinesli také Slované. V Bavorsku měli rybníky pro chov kaprů již za vlády Karla Velikého (747-814). Odtud k nám později přicházelo křesťanství, znalost písma, staveb a mimo jiné také první poznatky o rybnících.
První doklad o rybníce se stálým přítokem a odtokem vody, do něhož se dávaly ryby na odrost a mají tedy už chovatelský význam, je z roku 1227, kdy Přemysl Otakar I. dovoluje správci bítovské provincie prodej újezdu Lovětína u Jihlavy louckému klášteru, s doporučením zakládat na ploše tohoto újezdu rybníky a mlýny.
Zlatý věk českého rybníkářství je vymezen obdobím od poloviny 14. století do konce 16. století. V souvislosti s válečnými výpravami Jana Lucemburského se k nám dostaly ze západoevropských zemí znalosti ze stavebnictví, díky nimž se u nás začaly budovat větší, stavebně náročnější rybníky.
Počátky rybníkářství na Jindřichohradecku, třeboňsku jsou spojeny se šlechtickým rodem Krajířů z Krajku, kteří svým bohatstvím konkurovali panovníkovi. Jim patřilo panství landštejnsko-bystřické. Volf Krajíř z Krajku se svým rybníkářem Mikulášem Ruthartem započal stavět rybníky na toku říčky Hostice, nechal prokopat nové koryto pro Hostici a zaústil ji do Lužnice v místě osady Kostky pod Hamrem. Tím si zajistil cestu k budování dalších rybníků na pravém břehu toku.
Po skončení prací pro Krajíře přešel Ruthart na třeboňské panství. Jeho prvním rybníkem na Rožmberském panství byl Kanclíř, vybudovaný kolem r. 1540, s hrází má 2600 m, což je nejdelší hráz na Třeboňsku. Na něj a na Štěpánka Netolického později navázal Jakub Krčín z Jelčan. Rybníky byly budovány pro obecné dobré, důchody, přirozenou ochranu obcí.
V přehledu rybníků uvádíme i ty, kteří jsou na hraně území, vnímaného jako Česká Kanada, již z toho důvodu, že navazují na další rybníky v regionu, ale také proto, že mnohdy toto území uzavírají. To se týká zejména rybníků Staňkovský, Lásenický, Mutina, Ratmírovský, Hejtman, Komorník, které jsou jedním z přirozených vymezení území České Kanady.
Další informace jsou čerpány zejména z prací a konzultací s Michalem Kotyzou, mimo jiné autorem publikace mapující rybníkářství na Jindřichohradecku, vydanou společně s Miroslavem Hule.
Kačležský rybník
Kačležský rybník (197 ha) je největší rybník České Kanady, napájený potokem Hostice, dnes známým pod jménem Koštěnický. První zpráva o rybníku na Hostici je z roku 1359.
Krvavý rybník
Krvavý rybník (137 ha) je z největších rybníků v regionu. První písemná zmínka je uváděna v roce 1497, je součástí přírodní rezervace Krvavý a Kačležský rybník, pod jejíž ochranu spadá spousta druhů vodního ptactva.
Ratmírovský rybník
Ratmírovský podle hradeckého dvořana Radmíra, ale také se zápisem, že i myslivci dokáží i štiky střílet.
Dřevo_Horní Pěna
Rybník Pěněnské Dřevo je zmiňován 20. 4. 1437 v přátelské úmluvě Menharta z Hradce a Jana z Hradce, kde se píše o možném povýšení rybníka Pěněnského. Lze tedy říci, že rybník již existoval před tímto datem.
Hejtman u Střížovic
Rybník Hejtman nese jméno majitele rybníka a celého panství Telč Zachariáše z Hradce, který se stal v tu dobu nejvyšším zemským hejtmanem na Moravě.
Mutina
Rybník zbudovaný pro dostatek vody pro nově vznikající panskou pilu při zámku v Hradci, protože vody z rybníků Ratmírovského a Vajgaru pro celoroční chod pily nedostačovaly.
Zvůle
Zvůle vzniklo přeměnou slov zvóle -zvuole- zvůle. Znamená to také, že obec byla osvobozena od dávek, roboty apod. Osada byla u stejnojmenného rybníka, který byl založen v 16. století
