Zdeněk Žampa
Není možné nezačít Besídkou. Slavonický rodák zvaný Žampič, jeden z členů divadla Sklep, přivedl celou partu do Slavonic na počátku léta 1988. A tím vše začalo.
Euforie roku 1989 se rychle přenesla i do Slavonic a zahltila ospalé město inspirací z Prahy i z ciziny. Tak začala renesance renesančního města.
Ze zakoupeného domu vznikl spontánně bar jako sklepácké zázemí a po první fázi rekonstrukce v polovině roku 1990 byl dům pojmenován po divadelním pásmu Besídka. S Besídkou vznikly letní dílny rozličného obsahu. Množství návštěvníků dílen a aktivit Besídky zakotvilo ve Slavonicích a vneslo do města neopakovatelného ducha a náboj spojený s porevolučním obdobím.
Besídka změnila Slavonice, změnila vnímání a ducha nových generací. S Besídkou je spojeno mnoho jmen.Z místního pohledu jsou to Žampič a ti další.
Vedle Žampiče, jako místního vizionáře jsou to zejména Jan Boháč a Kryštof Trubáček a dále Ivan Kušiak, David Vávra, Petr Koutecký, Martin Ceplecha, Zuzana Krajčovičová, Ondřej Trojan a desítky dalších, kteří od zrodu Besídky přivedli v úspěšné vlně dosídlení do Slavonic řadu umělců, kteří městu vrátili sebevědomí.
Besídkou to začalo a z této líhně vznikla Maříž. Dnes jsou Slavonice známy jako renesanční příběh, sklípkové klenby, sgrafita, Besídka, Maříž, Spolkový dům.
Obsáhlé laudatio lze stručně a nejlépe vyjádřit ve formě indiánského jména, jako .................„ten který“.
Kdo je tedy Zdeněk Žampa?
.....Ten, který svojí úspěšnou vlnou dosídlení vytvořil přitažlivost místa a vůli přestěhovat se do Slavonic, Maříže a okolí z Prahy, Belgie, Itálie u mnoha dalších.
Je to ten, kdo za to může.
Dalo by se značnou mírou nadsázky říci i to, že po Přemyslu Otakaru II., který pozval do téměř liduprázdné pohraniční krajiny německé kolonisty, netuše, že tím ovlivní historii města, byl Žampič druhý, který přivedl do vyprázdněné krajiny nového ducha a intelektuální náboj.