Jazzový večer s Bohumilem Hrabalem
Datum: 27. 07. 2012
Velmi mnoho v jednom krátkém okamžiku: jazzový koncert s Bohumilem Hrabalem, připomínka olympijských her, ocenění Milana Paulíka za 10. let Muzea fotografie předáním busty Alexandra Velikého, prozrazení indiánského jména „ten, který domům vrací duši”, které Milanu Paulíkovi předala velvyslankyně Kanady v refektáři Jezuitské koleje, připomínka Járy Cimrmana a When the saints go marching in, skvělý večer,....a co nám tento červencový extrakt má sdělit?
V Morytátech (1968) píše Hrabal o zámku, ve kterém se na parketách válí stádo krav a v ideologicky režimu nepřijatelné Jazzové sekci, v brožované edici Jazz petit vydal (1982) Obsluhoval jsem Anglického krále a tam píše, jak obsluhoval habešského císaře a ten jej vyznamenal navždycky tím, že mu dal řád a ten řád mu dal sílu, a řád je spojen s jezuity a s vybudováním jezzuitské koleje a tím také s vladařem Vilémem Slavatou, ale později také se zrušením jezuitského řádu v červenci 1773 a tak se po dalších 250 letech již v takových budovách neválí krávy, ani vojáci a je to právě 10 let od založení Muzea fotografie, a s tím je spojen Milan Paulík, stejně jako s rekonstrukcí zámku v Červené Lhotě, zámku v Jindřichově Hradci a nyní i s tímto úžasným stánkem kultury - Muzeem fotografie a moderních obrazových médií.
A proto také v těchto jazzuitských zdech může zaznít jazz, který je spojen s šířením Hrabala v době, kdy jeho texty nebyly dostupné a také v té době přichází Jára Cimrman jako objevitel a průkopník jazzové hudby, když samotný název JAZZ vycházel z iniciál JaC, které amíci postupem doby zkomolili a proto můžeme tento prostor titulovat JAZZUITSKÁ kolej.
A proto za 10 let záslužné činnosti k obnově ducha koleje ocenil Ladislav Kopecký Milana Paulíka malou bustou Alexandra Velikého a také všem přítomným prozradil jméno, které Milan Paulík požívá u kanadských indiánů: „ten, který vrací domům duši“, které mu černé na bílém předala velvyslankyně Kanady právě v refektáři Jezuitské koleje, tedy v místě, kde se scházeli členové řádu.
Tím také Ladislav Kopecký připomněl osobu Alexandra Velikého, který svými činy, myšlenkami a hlavně záměry překračoval všechny rozměry a meze epochy, ve které žil, jeho nevyčerpatelnou energii, a také to, že jeho matkou byla Makedonská královna Olympiada a tím i původ olympijských her (776-393 př. nl.) , ale také nevyslovené i to, že první novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry (1604), jichž velkým příznivcem a propagátorem byl anglický a skotský král Jakub I. , otec Alžběty Stuartovny, manželky Fridricha Falckého a poděkoval stovce přítomných, že dnes večer dokázali odolat obrazovce a přenosu z Londýna.
Tak to vše bylo v úvodu i nepřímo sděleno .
A všichni byli tento večer velmi spokojeni a celému večeru chyběl již jenom tanec na nádvoří při závěrečné „when the saints go marching in“.
zpívali: Markéta Zdeňková, Marie Vytrhlíková, Lee Andrew Davison, Ladislav Kopecký
Hráli: Tony Viktora (kytara), Jiří Růžička (klávesové nástroje), Zdeněk Zdeněk (klávesové nástroje), Miloš Bílek (tenorsaxofon), Ladislav Kopecký (trombon), Dušan Hanzlík (kontrabas), Jaromír Helešic (bicí).
