Pavel Kantorek
Datum: 13. 07. 2011
Nezapomenutelný karikaturista ze 60.let a ze skupiny dalších hvězd (Adolf Born, Oldřich Jelínek, Jiří Daniel, Pavel Jiránek, Vlad. Renčín, má ve dnech 1.7-31.8.2011 výstavu 160 kreslených vtipů v prostorách kulturního centra InGarden, v Praze 10).
V červnu předcházela výstavě aukce jeho kreseb ve prospěch dobročinnosti, kterou uváděl Jan Vodňanský (z dvojice Vodňanský/Skoumal), který pravil, že na rozdíl od Pavla Kantorka, který namaluje jakékoli zvíře, tak že on každému namaluje králíka, ale pokaždé jinak.
A proč se v tomto prostředí o těchto legendách zmiňujeme? Pavel Kantorek, žije v současné době v kanadském Torontu, je fyzikem a profesorem na Ryerson University, stále vnímá české prostředí a kreslí další vtipy šité na míru českým poměrům.
Prof. RNDr. Pavel Kantorek, Ph.D., vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1968 ještě před ukončením kandidatury v Ústavu přístrojové techniky ČSAV emigroval do Kanady. Jako fyzik se zabýval optikou a problematikou zobrazování, ale také informatikou a podílel se na vývoji optických vláken, laserové technologie a holografie. Na Ryerson University v Torontu přednáší teorii elektromagnetických polí. Čtenáři ho znají jako karikaturistu. Jeho kreslené vtipy vycházejí časopisecky i knižně v Kanadě, USA, Švýcarsku, Německu, Itálii... a po roce 1990 opět i v České republice.
V rozhovoru v Literárních novinách (12.7.) mimo jiné odpovídá:
Na rozdíl od karikatury je kreslený humor jen veselá dokumentace, stručný pohled do různých životních situací a životní filozofie. Ten pohled bývá většinou nadčasový, a tak se kreslenému vtipu mohou lidé zasmát i po mnoha letech. Tomu dávám osobně přednost.
Pokud bychom hledali obecnou definici, dospějeme k názoru, že zde jde o jakousi mentální zkratku, která uvede mozek do rezignovaného stavu provázeného smíchem. To může být v důsledku nečekané situace či absurdity, stejně jako vtipného spojení slov a vizuálních vjemů. V každém případě se jedná o zkratkový přenos informace, protože pokaždé, když se člověk něčemu zasměje, tak si také něco uvědomí.
V anglosaských zemích jsou tři základní témata, o kterých se v běžném společenském styku ze zdvořilosti nemluví. Jsou to: náboženství, politika a sex. Je to společenské pravidlo, kterým se lidé vyhýbají možným konfliktním situacím a hádkám.
A na otázku: Co postava Cimrmana? To je přeci absolutní virtualita, navíc v anketě o největší postavy českého národa Cimrman málem zvítězil. Není to dokonalý obrázek naší povahy, že nesmí zvítězit někdo konkrétní?
Tady se Ladislavu Smoljakovi a Zdeňku Svěrákovi podařil geniální český ekvivalent britského humoru. Vytvořením virtuální osoby Járy Cimrmana se otevřelo unikátní pole pohledu do české historie. Propojení Járy Cimrmana s kulturními a vědeckými osobnostmi nás obohacuje o jedinečný pohled do naší minulosti. Jeho osobnost tak humorně symbolizuje virtuální genialitu našeho národa.
