Kozla přece jen usvědčili a odsoudili
Datum: 31. 07. 2011
Obyčej shazování kozla je vykládán ve spojení se Sv. Jakubem (25.7.).
Křesťanská tradice vypráví, že Jakuba, prvního biskupa ve vznikající jeruzalémské církvi, nazývaného „spravedlivý“ obžalovali, že prý ruší mír a svádí lid. Vyzvali ho, aby v chrámě odrazoval zde shromážděné od víry v Ježíše Krista a veřejně aby prohlásil křesťanskou víru za nepravou.
Jakub však udělal pravý opak. Po vystoupení v Jeruzalémském chrámu se ho chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámu a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: "Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!" Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil.
Ale také vykládalo se, že smrt kozlova smývala všechny hříchy, jichž se diváci toho roku dopustili. Krev shozeného kozla jako obzvláště čarovná a kouzelná, čerstvá prý pomáhala při léčení padoucnice, sušená a namletá na prášek zas na všelijaké píchnutí
Vlastivěda moravská uvádí, že slavnost „shození kozla“ musela být velkolepá. „Oznamovala se vytrubování na věži, do města přicházely zástupy lidí z širokého okolí. Opentleného kozla přivedl na náměstí k farnímu kostelu průvod mládeže, za níž následovala městská rada a četnictvo. Připraven byl samozřejmě řezník s nožem, aby trpící zvíře dorazil a vypustil z něj velice ceněnou krev.Pak následovala sháňka po kozlově krvi, každý z účastníků si přál, aby se mu nějaká část takové krve dostala, poněvadž prášek z ní nasypaný do vody a vypitý zapuzoval bolení v krku, uschlý kousek krve nošený v kapse chránil od úděsu a seškrabaná a do pokrmu přidaná uschlá krev hojila padoucnici.“
Obžaloba musela několikrát apelovat k odsouzení kozla. Porota nakonec ženské obžalobě podlehla a starýho kozla odsoudila dle obyčeje shozením z věže. Mistr cechu řeznického dokonal rozsudek, …pouze krve nebylo na rozdávání, ….v Dačicích jsou všichni zdraví.
Paradoxem je, že tato svatojakubská slavnost shazování kozla byla v Dačicích obnovena ve svátek Sv. Ignáce, jednoho ze zakladatelů nového řádu, jezuitského, který představoval spojení mystiky a vojenské kázně. Jedním z hlavních příkazů byla poslušnost nadřízenému, přičemž celý řád měl být cele podřízen a plně ke službám papeži. Ignác z Loyoly nastavil v pěti kapitolách hlavní cíle a povinnosti řádu, které byly označeny za povinné a svaté.
Dačice jsou spojeny s Krajíři, kteří 200 let vlastnili Landštejn, jsou tedy v pavučině České Kanady, proto i tato drobná výseč ze závěru Dačické renesanční veselice ..........
