Bohemian Rhapsodies

Datum: 21. 10. 2012

Téma letošní konference Forum 2000/2012 - role nových médií, jejich vliv i význam při odhalování krutostí a nespravedlností, odpovědnost a spolehlivost médií a vzájemné závislosti mezi podnikáním, ekonomikou a médii.

Mezi účastníky konference je i  kanadský bohemista Paul Wilson, překladatel české literatury. V letech 1967–1977 žil v Československu, učil zde angličtinu a byl členem skupiny The Plastic People of the Universe.

Soubor jeho esejů a článků s českou tematikou je pro české čtenáře cenný tím, že jim dává nahlédnout český underground, disent, literaturu a politiku zevnitř a současně zvnějšku, že umožňuje spatřit mnohé z našeho života z nového a neobvyklého úhlu pohledu.

Její text prvně vyšel v roce 1983 v Americe, naposledy roku 2008 v české antologii o tuzemské undergroundové kultuře

Když se čerstvý absolvent torontské univerzity v roce 1964 vydal lodí do Anglie, chtěl získat postgraduální titul. Zajímal ho George Orwell, ale fakt, že může být někde „teorie“ jeho románů skutečností, pro něj nebyl představitelný. Na dalších deset let se Paul Wilson stal „skoro-Čechem“, pozorovatelem, obyvatelem. Učil angličtinu, naučil se česky. Prožil Pražské jaro i následnou „normalizaci“. Seznámil se s undergroundovou scénou, překládal texty pro skupinu The Plastic People of the Universe, zpíval spolu s jejími členy, přátelil se s chartisty. Následkem toho byl v roce 1977 vyhoštěn.

Na Západě společně s levicovým aktivistou a exulantem Ivanem Hartelem založil vydavatelskou společnost Boží Mlýn, jejímž prvním a také nejvýznamnějším edičním počinem byla realizace vůbec prvního alba skupiny Plastic People Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned (Paris–London 1978), které bylo vydáno společně s obsáhlou brožurou The Merry Ghetto / Le ghetto joyeux (v anglické a francouzské mutaci), jenž jako první přinesla obsáhlou informaci o české undergroundové kultuře v cizích jazycích.

Po návratu do Kanady překládal Hrabala, Škvoreckého, Havla, vydával desky „Plastiků“, v pravém slova smyslu propojoval světy oddělené „železnou oponou“. 

Studie v knize Bohemian Rhapsodies jsou až na pár výjimek řazeny chronologicky a ukazují, jak přímý prožitek posouvá porozumění. Záslužná je Wilsonova korekce překladů českých knih do angličtiny, stejně jako uvedení Jaroslava Seiferta do světového kontextu poté, co získal Nobelovu cenu. 

Později vydal Wilson v Kanadě ještě další alba této skupiny, Passion Play (1980), Leading Horses (1983) a společně s Jiřím Pallasem v jeho vydavatelství Šafrán 78 v Uppsale také nahrávky písní Svatopluka Karáska (Say No to the Devil) a Charlieho Soukupa (Radio).

Kniha vyšla v nakladatelství TORST